Dřevěný nábytek

Stůl s odloženou zeleninou

V dnešním článku jsem se Vám rozhodl popsat, jak vyrábím modely dřevěného nábytku, můžeme si vyrobit jakýkoliv typ, který se dá použít do mnoha diorám s různými náměty. 
Do tohoto článku jsem na fotografiích zachytil postup z výroby starého stolu. Chtěl jsem ztvárnit sešlý povrch vysloužilého stolu, který delší dobu stojí venku a slouží již spíše pro drobné práce na zahradě, nebo jako odkladní plocha pro různé věci. 

MATERIÁL:

Pro stavbu používám plastové destičky a profily Evergreen. Experimentoval jsem i s použitím skutečného dřeva- balza, smrk. Nakonec jsem ale přešel na plast. Dřevo je totiž po zpracování chlupaté a v rozměrech, které mají modely nábytku ( 1-3 cm), se pak jen těžko docílí hladkého povrchu, aniž bychom zničily drobné detaily. 

Použitý materiál

POSTUP:

K inspiraci používám vlastní fantazii, nebo fotografie skutečného nábytku. Nejprve si model rozkreslím na papír a navrhnu si jeho rozměry. 

deska:

Pracovní desku jsem vytvořil z plastové destičky tloušťky O,5 mm. Tu jsem rozřezal na jednotlivá prkna.

Jednotlivá prkna

Do prken jsem pak pečlivě vyryl rozpraskaná léta pomocí sklapelu a malého drátěného kartáče.  Také jsem naznačil díry po vypadlých sucích pomocí vrtáčku.

Naznačení let dřeva

rám:

Rám stolu je vyroben z plastových profilů 1 x 1 mm. Profily jsem slepil k sobě na rovné podložce, aby rám nebyl zkřivený.

Rám stolu

nohy:

Nohy jsou z plastových hranolů 2 x 2 mm, které jsem upnul do soustruhu a následně do nich vysoustružil zdobení. Postup soustružení doplňků jsem popsal v článku a na videu zde.

Vlevo vysoustružené nohy, vpravo plastový hranol

BARVENÍ:

Jelikož jsem chtěl napodobit omšelý povrch dřeva, rozhodl jsem se pro nástřik základní barvy Tamiya XF- 57 Buff. S tímto odstínem se následná šedá barva bude dobře doplňovat.

Nástřik základní barvou

Pak jsem použil akrylové barvy Andrea, které jsem nanášel štětcem. Použil jsem odstíny: Flat black, Slate grey, Pearl grey, Ocher a Flat white. Barvy jsem míchal do šedých, opršených tónů a nanášel je tak, aby každé prkno mělo trochu jinou barvu. 

Barvení šedých tónů

V závěru jsem pak tenkým štětcem zapustil tmavý odstín do všech prohlubní a vyrytých let dřeva a naopak zvýraznil drybrushem bílou barvou všechny hrany.

Zvýraznění hran a let prken světlým odstínem

Hotový stůl

ZÁVĚR:

Hotový stůl jsem pak doplnil o různé typy zeleniny umístěné do lísek, či volně na pracovní plochu. Takto vzniklá sestava bude tvořit zákoutí právě rozpracované diorámy...  
S trochou pečlivosti je možné stejným způsobem vytvořit kterýkoliv typ nábytku- židle, lavice, skříně, sekretáře nebo postele. Důležité je přistupovat k takto drobnému modelu se stejnou péčí, jako bychom stavěli velký model. Dokonalost každé diorámy se totiž skrývá v jejích detailech.

ODKAZY:
Videa domácí soustružení zde
Dřevěné lísky zde
Plechové hrnce a kýble zde
Tykve a dýně zde

měřítko 1/35

Tykve, dýně

Různé typy dýní

Tykev (cucurbita), lidově řečeno dýně, je keříčkovitá rostlina, jejíž plody mají různý tvar, barvu a velikost. Pochází ze Střední Ameriky a je to jedna z nejstarších pěstovaných plodin na světě. V Evropě se pěstuje od 15. století, ale existují dochovaná semena dýně z let 5000 př.n.l.  
Podle druhu keře se plody nazývají dýně, patizón nebo cuketa. Tato zelenina se zejména v Americe hojně používá do zavařenin, různých náplní do pečiva a dalších receptů. Má žena dělá vynikající dýňovou kaši, zapečenou dýni, či skvělou dýňovou polévku.

Tvar a barva dýně mě tak zaujaly, že jsem se rozhodl vyrobit si pár kousků v měřítku 1/35 jako doplněk do jedné diorámy.

POSTUP:

Vlastní postup je na výrobu poměrně primitivní, protože dýně má velmi jednoduchý tvar. Z dvousložkového tmelu Magic Sculp jsem si nejprve vyválel kuličku. 

Dýně před nabarvením

Do této kuličky jsem pak pomocí štětce s gumovým hrotem vytvořil důlek pro budoucí stopku a pomocí skalpelu dodělal různé nerovnosti povrchu. Je dobré, aby každá dýně měla jiný tvar i velikost, jak je tomu i ve skutečnosti.

BARVENÍ:

Rozhodl jsem se pro napodobení oranžových a zelených dýní. Jako základní barvu oranžových dýní jsem použil namíchaný odstín z barev Tamiya XF-7 a XF-3. Po zaschnutí základní barvy, jsem každou z dýní vystínoval trochu jiným odstínem akrylovými barvami Andrea.

Základní barva a použité akrylové barvy Andrea

ORANŽOVÉ DÝNĚ:

Na světla jsem použil odstíny Dark orange, Dark yellow a Pearl grey. Na stíny jsem použil Dark orange, Dark yellow a Dark brown leather.

Malování světel a hotové oranžové dýně

ZELENÉ DÝNĚ:
Zelené dýně jsem z lenosti rovnou natřel akrylovou barvou Olive green a pak je vystínoval. Světla: Olive green, Dark yellow, Pearl grey. Stíny: Olive green, English khaki.

Malování světel a hotové zelené dýně

STOPKA:

Na závěr jsem každé dýni doplnil stopku vyrobenou z usušených travních kořenů. Ty jsem vlepil do důlku pomocí vteřinového lepidla. Stopku jsem pak nabarvil hodně zředěnou hnědou barvou a následně bílým drybrushem.

ZÁVĚR:

Hotové dýně umístěné do lísek

Vyrobit tento miniaturní model zeleniny (největší dýně má průměr 9 mm) je rychlé a nenáročné, zároveň je to docela neotřelý doplněk. Tykve mám v plánu zakomponovat spolu s vyrobenými lískami do diorámy. 

ODKAZY:

Odkaz na výrobu lísek zde.

 měřítko 1/35

Vitrážová okna

Vitrážové okno s okrasným vyřezávaným dekorem

V tomto článku se budu věnovat popisu výroby vitráže. Tento postup jsem vymyslel po několika neúspěšných pokusech o výrobu zdobených oken do jedné diorámy, snad se Vám bude následující text hodit... 
Francouzské slovo vitráž (vitrail) znamená prosklenou plochu (nejčastěji okno), která je vyrobena sklenářem z menších kusů skla a nemá umělecký charakter. Naopak vitraj je skleněná plocha často náročně výtvarně zpracovaná do různých výjevů, je prováděna umělcem. Finální výrobek má vzhled obrazu, či ornamentu, který díky prosvítajícímu světlu získává pro diváka velkou dramatičnost. 
Když mi bylo asi pět let, byl jsem jednou v Katedrále svatého Víta na Pražském hradě při západu Slunce. Když se Slunce přiblíží k obzoru, prosvítí ohromnou vitraj rozety v hlavním průčelí nad vchodem a do hlavní lodě vrhne různobarevné paprsky světla. Pro pozorovatele uvnitř je to monumentální pohled, který si od té doby stále pamatuji. 

TROCHA TEORIE O SKLE: 
Dnešní skleněné tabule se vyrábějí mnoha moderními technologiemi. Patří sem například tažení, válcování, lití nebo plavení skla na plochu roztaveného cínu. Díky těmto technologiím jsou dnešní okenní tabule naprosto čiré, bez bublin a rovné jako vodní plocha. Další výhodou je možnost výroby velkých formátů skla.
Ve středověku se však okenní tabule vyráběly ručně válcováním, nebo foukáním. Proto nešlo vyrobit velkou plochu, ale jen menší formáty. Na každé tabulce byly patrné mnohé nerovnosti, bublinky a jiné defekty. Metoda foukáním spočívala ve vyfouknutí skla pomocí sklářské píšťaly do tvaru koule, která se následně dále zformovala do válce. Ten se poté podélně rozříznul a takto vzniklý skleněný plát se za tepla narovnal a nařezal. Vzniklé tabulky se pak zasadily do olověných pásků s průřezem tvaru písmene H. Takto zohotvené tabulky se dále letovaly k sobě pomocí cínu. Výsledné okno pak mělo vzhled sítě s průhlednou či barevnou výplní. Při pohledu z venčí jednotlivé tabulky odrážejí světlo pod trochu jiným úhlem, takže okno působí, jako když má každá tabulka trochu jiný odstín šedé barvy.

Několik vitrážových oken připravených k zasazení do modelu domu

POSTUP:

NÁVRH OKNA:

Protože nemám žádný počítačový program, ve kterém bych si okno navrhnul, postupuji pěkně postaru. Nejprve si na milimetrový papír narýsuji vzor budoucího okna, je to sice trošku zdlouhavější, ale mně to nevadí- modelaření není o spěchu, ale o trpělivosti.
Existuje nepřeberné množství různých jednoduchých vzorů, pokud však potřebuji nějaký náročnější prvek, používám křivítko, úhloměr a kružítko. 

jednotlivé vzory vitráží

složitější vzory

VLASTNÍ POSTUP:
Postup je opravdu velmi primitivní. Používám acetátovou fólii, olověný drátek, vteřinové lepidlo, dvě pinzety s ostrým hrotem, zubařskou sondu a skalpel, kterým řežu drátek na potřebnou délku. 

Použitý materiál a nástroje

Na hotový návrh okna položím průhlednou acetátovou fólii tloušťky O,5 mm, kterou po jejích stranách přilepím lepicí páskou po celém obvodu. Na acetátovou folii pak lepím tenké olověné drátky o průměru 0,1 mm.

Lepení drátku, vpravo hotové okno

V místě kontaktu drátků je dobré naznačit spoje vzniklé letováním jednotlivých skel. To provádím jemným zatlačením plochého nástroje do měkkého olova.

Imitace letovaných spojů jednotlivých skel

Během manipulace dochází k různému poškrábání a odření povrchu. Vteřinové lepidlo také nechává na čiré fólii bílé stopy- postrach modelářů lepících letadla. Těmi se ale nemusíme příliš znepokojovat. Plochu stačí jen zběžně očistit debonderem, protože následující postup celý povrch krásně zacelí a sjednotí.

Poškrábaný povrch a  bílá mlha po vteřinovém lepidle

BARVENÍ:
Dalším krokem je barvení jednotlivých skel. Používám transparentní barvy Tamiya, nebo plně krycí akrylové barvy Andrea.

Barvení jednotlivých sklíček

Barvení jednotlivých skel

VYTVOŘENÍ VLASTNÍHO SKLA:
Abych docílil drobných nerovností skla, tak jak tomu bylo ve skutečnosti, zalévám celý povrch dvousložkovým čirým epoxidem, který jinak používám k imitaci vody (viz. článek zde). Zalití provádím až na závěr všech prací. Po dobu tuhnutí pryskyřice je dobré model zakrýt, nebo uzavřít, aby se na lepivý povrch neprášilo.

Okno před nalitím pryskyřice a okno po nalití

Do středu okna naliji malou kapku, kterou pak štětcem rozetřu do okolí a zároveň z povrchu sesbírám největší bublinky, postup je hodně podobný, jako při vytváření vodní hladiny (odkaz zde). Ty nejmenší však nechávám, protože si myslím, že dobře imitují různé kazy ve skle.

Roztírání pryskyřice a vybírání bublin štětcem

HOTOVO: 
Po dokonalém zatvrdnutí pryskyřice (většinou 24 hodin) je okno připravené k zasazení do rámu a následně i do budovy. Hotové okno je dobré zamaskovat páskou, aby se při manipulaci nezašpinilo, či jinak nepoškodilo.

Hotová okna- v detailu jsou patrné drobné bublinky a vady skla

ZÁVĚR:

Detailní pohled na vitrážová okna

Nebyl jsem si jistý, zda tento postup vůbec bude fungovat, ale po určité době člověk dostane cvik a práce přibývá relativně rychleji než z počátku. I tak je ale tento postup zdlouhavý a na koncentraci náročný. Práci se snažím prokládat přestávkami, protože po delší činnosti se záda a krční páteř snadno proměňují v tuhý stařecký hrb. Když si ale člověk dá tu práci, myslím že výsledek pak opravdu stojí za tu námahu.  


ODKAZY:

Lepidla, která používám zde
Styropor- výroba budov z cihel zde

měřítko: 1/35