středa 1. října 2014

Vitrážová okna


Vitrážové okno s okrasným vyřezávaným dekorem
V tomto článku se budu věnovat popisu výroby vitráže. Tento postup jsem vymyslel po několika neúspěšných pokusech o výrobu zdobených oken do jedné diorámy, snad se Vám bude následující text hodit... 
Francouzské slovo vitráž (vitrail) znamená prosklenou plochu (nejčastěji okno), která je vyrobena sklenářem z menších kusů skla a nemá umělecký charakter. Naopak vitraj je skleněná plocha často náročně výtvarně zpracovaná do různých výjevů, je prováděna umělcem. Finální výrobek má vzhled obrazu, či ornamentu, který díky prosvítajícímu světlu získává pro diváka velkou dramatičnost. 
Když mi bylo asi pět let, byl jsem jednou v Katedrále svatého Víta na Pražském hradě při západu Slunce. Když se Slunce přiblíží k obzoru, prosvítí ohromnou vitraj rozety v hlavním průčelí nad vchodem a do hlavní lodě vrhne různobarevné paprsky světla. Pro pozorovatele uvnitř je to monumentální pohled, který si od té doby stále pamatuji. 

TROCHA TEORIE O SKLE: 
Dnešní skleněné tabule se vyrábějí mnoha moderními technologiemi. Patří sem například tažení, válcování, lití nebo plavení skla na plochu roztaveného cínu. Díky těmto technologiím jsou dnešní okenní tabule naprosto čiré, bez bublin a rovné jako vodní plocha. Další výhodou je možnost výroby velkých formátů skla.
Ve středověku se však okenní tabule vyráběly ručně válcováním, nebo foukáním. Proto nešlo vyrobit velkou plochu, ale jen menší formáty. Na každé tabulce byly patrné mnohé nerovnosti, bublinky a jiné defekty. Metoda foukáním spočívala ve vyfouknutí skla pomocí sklářské píšťaly do tvaru koule, která se následně dále zformovala do válce. Ten se poté podélně rozříznul a takto vzniklý skleněný plát se za tepla narovnal a nařezal. Vzniklé tabulky se pak zasadily do olověných pásků s průřezem tvaru písmene H. Takto zohotvené tabulky se dále letovaly k sobě pomocí cínu. Výsledné okno pak mělo vzhled sítě s průhlednou či barevnou výplní. Při pohledu z venčí jednotlivé tabulky odrážejí světlo pod trochu jiným úhlem, takže okno působí, jako když má každá tabulka trochu jiný odstín šedé barvy.
Několik vitrážových oken připravených k zasazení do modelu domu
POSTUP:
NÁVRH OKNA:
Protože nemám žádný počítačový program, ve kterém bych si okno navrhnul, postupuji pěkně postaru. Nejprve si na milimetrový papír narýsuji vzor budoucího okna, je to sice trošku zdlouhavější, ale mně to nevadí- modelaření není o spěchu, ale o trpělivosti.
Existuje nepřeberné množství různých jednoduchých vzorů, pokud však potřebuji nějaký náročnější prvek, používám křivítko, úhloměr a kružítko. 





jednotlivé vzory vitráží
složitější vzory

VLASTNÍ POSTUP:
Postup je opravdu velmi primitivní. Používám acetátovou fólii, olověný drátek, vteřinové lepidlo, dvě pinzety s ostrým hrotem, zubařskou sondu a skalpel, kterým řežu drátek na potřebnou délku. 




Použitý materiál a nástroje

Na hotový návrh okna položím průhlednou acetátovou fólii tloušťky O,5 mm, kterou po jejích stranách přilepím lepicí páskou po celém obvodu. Na acetátovou folii pak lepím tenké olověné drátky o průměru 0,1 mm.
Lepení drátku, vpravo hotové okno
V místě kontaktu drátků je dobré naznačit spoje vzniklé letováním jednotlivých skel. To provádím jemným zatlačením plochého nástroje do měkkého olova.
Imitace letovaných spojů jednotlivých skel
Během manipulace dochází k různému poškrábání a odření povrchu. Vteřinové lepidlo také nechává na čiré fólii bílé stopy- postrach modelářů lepících letadla. Těmi se ale nemusíme příliš znepokojovat. Plochu stačí jen zběžně očistit debonderem, protože následující postup celý povrch krásně zacelí a sjednotí.




Poškrábaný povrch a  bílá mlha po vteřinovém lepidle
B
ARVENÍ:
Dalším krokem je barvení jednotlivých skel. Používám transparentní barvy Tamiya, nebo plně krycí akrylové barvy Andrea.





Barvení jednotlivých sklíček
Barvení jednotlivých skel


VYTVOŘENÍ VLASTNÍHO SKLA:
Abych docílil drobných nerovností skla, tak jak tomu bylo ve skutečnosti, zalévám celý povrch dvousložkovým čirým epoxidem, který jinak používám k imitaci vody (viz. článek zde). Zalití provádím až na závěr všech prací. Po dobu tuhnutí pryskyřice je dobré model zakrýt, nebo uzavřít, aby se na lepivý povrch neprášilo.
Okno před nalitím pryskyřice a okno po nalití
Do středu okna naliji malou kapku, kterou pak štětcem rozetřu do okolí a zároveň z povrchu sesbírám největší bublinky, postup je hodně podobný, jako při vytváření vodní hladiny (odkaz zde). Ty nejmenší však nechávám, protože si myslím, že dobře imitují různé kazy ve skle.
Roztírání pryskyřice a vybírání bublin štětcem
HOTOVO: 
Po dokonalém zatvrdnutí pryskyřice (většinou 24 hodin) je okno připravené k zasazení do rámu a následně i do budovy. Hotové okno je dobré zamaskovat páskou, aby se při manipulaci nezašpinilo, či jinak nepoškodilo.
Hotová okna- v detailu jsou patrné drobné bublinky a vady skla


ZÁVĚR:
Detailní pohled na vitrážová okna
Nebyl jsem si jistý, zda tento postup vůbec bude fungovat, ale po určité době člověk dostane cvik a práce přibývá relativně rychleji než z počátku. I tak je ale tento postup zdlouhavý a na koncentraci náročný. Práci se snažím prokládat přestávkami, protože po delší činnosti se záda a krční páteř snadno proměňují v tuhý stařecký hrb. Když si ale člověk dá tu práci, myslím že výsledek pak opravdu stojí za tu námahu.  


ODKAZY:
Lepidla, která používám zde
Styropor- výroba budov z cihel zde

měřítko: 1/35