Železniční násep

Tento model je nyní trvalou součástí expozice železničního muzea ČD v Lužné u Rakovníka (odkaz zde )

Ke stavebnici lokomotivy odkaz zde je přiložen veliký plastový podstavec z několika částí. Je to jakýsi monolit štěrku a plastových bočnic, jehož vzhled ve mně vzbuzoval velký údiv. Tento zjevně nevydařený vtip, mě donutil k tvorbě podstavce vlastního.

Vzhledem k rozměrům lokomotivy a mého plánu ještě připřáhnout další vagon, jsem se rozhodl si základ podstavce nechat vyrobit na zakázku. Nakreslil jsem tedy svou představu a vyměřil rozměry podstavce. Celková délka činí 120 cm, šířka 11 cm a výška 7 cm. Pro rozbití délky jsem přidal dva výklenky pro budoucí silnici, která bude křižovat trať.

PODSTAVEC:

Podstavec vyrobený na zakázku

Je vyroben z bukového dřeva. Prvním krokem po jeho vybalení bylo vysekání dutiny pro baterie. Pak jsem rám zvýšil přilepením boků z balzového prkna o tloušťce 2mm. Velkou práci mi dalo zakulatit prkno přesně podle tvaru podstavce. Z balzových špalíků jsem vyřízl přesný obrys záhybů rámu a použil je jako výztuhy, podle kterých jsou prkna namočená vodou ohýbána. Je to práce dost náročná na trpělivost, trvala mi celkem 5 hodin, ale vše se nakonec povedlo hned napoprvé. Prkna jsem lepil pomocí tavné pistole, docílená pevnost spojů mě mile překvapila. Vše je natřeno několika vrstvami lihového mořidla, odstín mahagon a následně přelakováno lesklým lakem.

Výztuhy pro bočnice, boky z balzy

TERÉN:

Vnitřek podstavce jsem vyplnil montážní pěnou. Terén jsem následně vyřezal s mírným sklonem pro optické rozbití délky podstavce a vše přestříkal černou barvou Vallejo. Povrch je potřen disperzním lepidlem a zasypán připravenou směsí hlíny, rašeliny a písku.

Vypěnění polyuretanem a seříznutí terénu

PRAŽCE:

Již od počátku železnice se jako kolejnicového podloží užívalo dřevěných pražců. Jejich výhodou byla pružnost a při správné impregnaci i odolnost. Proto se na některých úsecích dřevěné pražce používají dodnes. V našich přírodních podmínkách se nejvíce osvědčily pražce z bukového a dubového dřeva, méně pak z borovice a modřínu. Impregnace pražců zabraňuje jejich chátrání především dřevokazným hmyzem a hnilobou. Jako impregnační média se často užívaly karbol, krezol, síran zinečnatý a měďnatý. 

Každý pražec byl označen hřebem s vyraženým rokem výroby a druhem impregnace. Tvar hřebu příslušel druhu dřeva: kulatý hřeb= dub, šestiúhelník= buk, čtverecový hřeb=borovice, trojúhelník=modřín. Odkaz na obrázek s tvarem hřebů zde.

Jako ochrana před rozpadnutím pražce se často používalo opáskování ocelovými pruhy.

Na pražce byly upevněny podkladnice (ocelové desky s drážkou pro uložení paty kolejnice)pomocí hřebů či šroubů.

Původní pražec ze stavebnice, nově zhotovený balzový pražec

Součástí stavebnice jsou pražce i kolejnice upevněné hřeby. Už při prvním prohlédnutí jsem z provedení nebyl nadšen, a tak jsem si pražce vyrobil nové z balzy. Každý s nepatrným tvarovým rozdílem, pro lepší napodobení předlohy. Praskliny a různé vady dřeva byly vytvořeny rydlem. 
Všechny pražce jsem nalepil na podložku oboustrannou páskou a napustil olejovými barvami umbra pálená, umbra přírodní, okr světlý a kostní čerň v různých poměrech. Po zaschnutí je povrch ještě natupován kostní černí pomocí štětce s tvrdými štětinami, abych znázornil impregnaci karbolem.

Znázornění impregnace dehtem.
Postup výroby jednotlivých pražců

V závěru jsem konce pražců opáskoval plechovými proužky.

Pražce jsou umístěny do vyřezaného terénu. Rozestup jsem kontroloval pomocí „udělátka”, sklon jsem si vyvázal provázkem.

ŠTĚRK:

Ve vláčkařské prodejně jsem zakoupil hrubý štěrk vyrobený patrně ze skla, rozdělil jsem jej na třetiny a každou z nich nastříkal jiným odstínem černé a hnědé barvy Tamiya. Štěrk jsem pak nasypal okolo pražců. Pomocí vyrobeného sypátka jsem ještě přidal jemný písek a vše zaprášil pigmenty světlá a tmavá zem, střed kolejiště je pak zaprášen černou křídou a pigmentem černé saze. 

Zasypávání štěrkem,  položený štěrk před patinou

KOLEJNICE:

U českých drah se od roku 1918 používalo mnoho typů kolejnic. Do období okolo roku 1950, které jsem chtěl zachytit, spadá kolejnice typu T o délce okolo 25 metrů.

Ke stavebnici jsou dodány kolejnice přibližně odpovídající tvarem, ale jsou příliš krátké a mají na sobě takové množství hlubokých stop po vyhazovačích, že mě vize jejich dlouhého tmelení od použití vskutku odradila. Proto jsem pátral na internetu po vláčkařských kolejnicích, až jsem narazil na výrobek firmy Peco IL-8 v měřítku 1/32. Kolejnice se příliš neliší od typu T a navíc se prodávají jako metrové mosazné pruty.

Kolejnice Trumpeter, kolejnice Peco

Po nařezání na požadovanou délku, jsem hlavy kolejnic přebrousil a vyleštil pod vodou. Celé kolejnice jsem důkladně odmastil a přestříkal leštitelnou barvou Model master- steel. Barva se ale během leštění stírala, a tak jsem použil Gunze Mr.metal color-Iron. Lesklé jsem nechal pouze styčné plochy s kolem lokomotivy, zbytek jsem přetřel kaší z pigmentu světlá rez.

PODKLADNICE:

Nejprve jsem chtěl použít původní ze stavebnice, a proto jsem je vyřezal z plastových pražců. Stále jsem ale nebyl spokojen se zastaralým upevněním pomocí hřebů, proto jsem je až v závěru stavby vyměnil za šroubované  žebrové podkladnice, ze zakoupeného kolejnicového setu 35902 od polské firmy RPM.

Podkladnice RPM,  hotová kolejnice

VOZOVKA:

Do určených výklenků v podstavci jsem nalil sádru tvrzenou lepidlem Herkules. Dlažební kostky a nerovnosti vozovky jsou vyryty rydlem, spáry jsem dělal větší, abych je později mohl zasypat pískem. Po vyrytí jsem vše přetřel lesklým lakem a nastříkal směsí barev Tamiya, následně jsem vše patinoval oleji. Písek smíchaný s pigmenty jsem zametl do spár, na některých místech je přetřen černou barvou, abych znázornil jeho vlhkost.

Vyrytí dlažebních kostek,  základní nátěr vozovky

Patina oleji a pigmenty

PŮDA:

Základ terénu v prostoru návěstidla

Základ pro travnaté plochy je vyroben z papír maché (toaletní papír, Herkules, sádra a voda). Po zaschnutí je vše napuštěno olejovými barvami a zaprášeno pigmenty. Statická tráva je zasazena pomocí pinzety a následně patinována oleji.

Zasazení návěstidla na místo, zatravnění statickou trávou

ZNAČKY:

Dopravní značky jsou vyrobeny z plechových proužků, měděného drátku a plastové trubičky, postup barvení je totožný s postupem stavby návěstidla.

ROSTLINY:

Detailnější postup výroby rostlin jsem pospal v kapitole Příroda-obecné zásady.
Pro tuto diorámu jsem vybral druhy rostlin, které hojně rostou okolo železničních tratí- smetánku lékařskou, čekanku obecnou, diviznu knotovitou, hluchavku bílou a vysokou trávu. Květy pampelišky a čekanky jsou zhotoveny z usušeného pěťouru maloúborného, listy jsou vystřižené z papíru, hluchavka je z lístků šťovíku a květu mrkve, tráva ze sisalového provázku, štětce a usušeného bodláčí.

hluchavky bílé

čekanka obecná

smetánka lékařská- pampeliška

divizna knotovitá

ZÁVĚR:

Podstavec dodaný ke stavebnici je dle mého názoru nejméně povedenou částí jinak poměrně vydařené stavebnice. V diorámě jsem se snažil zachytit stroj stojící na přejezdu podle skutečné fotografie podobné lokomotivy.

ODKAZY:
Stavba parní lokomotivy
Stavba návěstidla
Stavba vagonu 
Lepidla, která používám 

 

 

POUŽITÝ MATERIÁL: 

Balzová prkna různé tloušťky, montážní pěna, disperzní lepidlo Herkules, štěrk pro železniční modeláře, statická tráva, sisalové provazy, usušené rostliny, hlína, písek, rašelina, pigmenty Star dust, sádra, hliníkový plech, měděný drát, trubička evergreen, smirkový papír, kolejnice IL8 firmy Peco, podkladnice RPM.

Tento zkrácený článek vyšel také v časopise Modelář EXTRA 10/2008

měřítko- 1/35