Opěrná zeď

Do své rozpracované diorámy ve stylu anglického parku jsem potřeboval zakomponovat opěrnou zeď s balustrádou. Protože zeď bude stát ve vodě, rozhodl jsem se ji vytvořit již starší, částečně, ale nepříliš kvalitně opravenou. Na několika místech jsem měl v plánu znázornit vlhkou, oloupanou a místy i plesnivou omítku.

Jako hlavní materiál jsem se rozhodl použít korek a dále vyzkoušet v domácnosti běžně dostupné suroviny jako je mouka, sůl a cukr.

KOREK:

Je pro stavbu budov a zdí velmi vhodný materiál. Je lehký, ohebný a dá se dobře krájet pomocí skalpelu a ocelového pravítka. Čepel se však dost rychle tupí. Pro lepení používám tavnou pistoli, jejíž horké lepidlo lne velmi dobře a pevně k povrchu.

Při nákupu korku je však potřeba si dobře rozmyslet na co bude použit. Některá korková prostírání jsou totiž zhotovena kvalitněji, bez větších mezer- podložky pod horké hrnce. Ty je dobré použít například pro výrobu samotných kvádrů kamene nebo cihel. Méně kvalitní prostírání jsou lepena z korkové drti s dosti velkými mezerami. Korek se při řezání vydroluje, zvláště pokud máme již tupý nůž. Tento druh je lepší použít pro celistvou stěnu, která se bude omítat, tak jako v mém případě se zdí.

STAVBA:

První fáze stavby byla jednoduchá. Nejprve jsem vyřízl odpovídající rozměr zdi z korku. Ten jsem tavnou pistolí přilepil na tvrdší karton a celou sestavu podlepil zaobleným kusem papírové lepenky tlusté 1 cm. Ta nám tvoří oblý tvar celé stěny. Okrasnou římsu jsem vyrobil ze třech různých tvarů profilů Evergreen.

Celistvá stěna z nekvalitního korku

Druhá fáze, tvorba balustrády, byla o něco složitější. Z plastových desek jsem zhotovil čtyřhranný sloupek, který jsem potřeboval celkem třikrát a zdrsnil jej jemnou omítkou (viz. níže). Na soustruhu jsem si pak z PUR špalíčku vysoustružil ještě balustrovou kuželku. Detailní popis soustružení naleznete na videu zde. Oba mástry jsem zaformoval a následující dny průběžně během další práce odléval kuželky. 

Technika odlévání je popsána zde. Přiznám se bez mučení, že odlévání mě docela nudí a vždy se mi do něj moc nechce. O to lepší mám náladu, když mám namnoženo a můžu vše zkompletovat. Po začištění odlitků jsem kuželky nalepil na sokl z plastových destiček a na konec přilepil horní římsu.

sokl z plastových destiček

Hotová zeď připravená k omítnutí

OMÍTKA:

Na modelu jsem použil dva druhy omítky.

Jemnější omítka na balustrádu je připravena smísením polohrubé mouky, jemné soli a pigmentu tmavý prach. Použil jsem ji na plastové díly, aby nepůsobily příliš hladce. Ty jsem nejprve potřel lepidlem na plast a do změklého povrchu tupoval směs tvrdším štětcem.

Hrubší omítka na zbytek zdi je připravena smísením sádry, jemného křemičitého písku, antuky, disperzního lepidla a vody. Antuka dodá sádře po rozmíchání jemně růžový nádech a zároveň hrubší strukturu. Celou zeď jsem nejprve nastříkal základní tmavou barvou. Na tento podklad jsem nanesl omítku, rozmíchanou do hustší konzistence. 

Nanesení omítky špachtlí

Nanášení jsem prováděl zubařskou špachtlí. Snažil jsem se, aby konečný vzhled nebyl příliš vyhlazen, protože jsem plánoval zvýraznit nerovnosti zdi během patinování. Po zatuhnutí sádry jsem celý povrch přestříkal Sidoluxem, abych snížil její savost.

SLADKO-SLANÁ METODA:

Na připravený podklad jsem dále nanášel barvy slanou metodou. Odkaz na celý postup jsem publikoval zde.

POSTUP:

Povrch jsem nejprve přestříkal nepravidelnými hady kombinací barev Tamiya XF-58, XF-59 a XF 63.

Nastříkání hadů

Celý model zdi jsem přestříkal silně tužícím lakem na vlasy a posypal směsí.

Pokračoval jsem v nanášení dalších vrstev náhodně míchaných tmavých odstínů. 

Mezi každou vrstvou barvy jsem opakoval solící kůru. Jako poslední vrstvu jsem nanesl bílou XF-2. 

Po zaschnutí barev jsem sůl a lak na vlasy omyl kartáčkem ve vlažné vodě. Tím vznikl podklad pro znázornění staré barvy.

Pomocí kladívka jsem lokálně omítku rozrušil a rydlem dotvořil místa opadaná až na kámen. Pro znázornění efektu odfouknuté omítky jsem na několika místech sádru pouze nadzvedl a zalil roztokem vody a disperzního lepidla.

FINÁLNÍ VZHLED:

Povrch jsem si pomyslně rozdělil na jednotlivé úseky a ty maloval a spojoval dohromady.

Veškeré další kroky jsem prováděl štětcem, tak jako ve skutečnosti. Použil jsem pouze barvy Vallejo. 

Konečnou barvu omítky jsem namíchal z bílé a hnědé do lehce krémového odstínu. Abych naznačil vzlínající vlhkost, nanášel jsem nejtmavší odstín krémové barvy v úrovni vodní hladiny a postupně ho zesvětloval až k zábradlí. Zeď pod vodou je natřena černou barvou s přídavkem bílé a pruské modři.  

Povedené úseky vzniklé slanou metodou, jsem pak zvýraznil černými odstíny a některé přetřel jen lehkou vrstvou barvy, tak aby prosvítaly a působily jako plíseň. Ostatní oloupaná pole byla úplně zamalována, aby zeď nepůsobila příliš zdemolovaně.

V závěru jsem rydlem do narůžovělé sádry na některých místech naznačil ještě drobná odrolení.

WASH:

Pro zvýraznění hrubé struktury jsem použil pouze velmi zředěný wash železitou černí. Do některých míst jsem lokálně tupoval i okr světlý.

Pravá polovina po patině-levá půlka nenapatinovaná

MECH:

je znázorněn akvarelovými pastelkami a zelenými odstíny olejů Umton a barev Vallejo. 

LIŠEJNÍKY:

Pro znázornění velmi rozšířeného lišejníku -Misnička zední, jsem použil opět oleje Zem zelená česká a Okr zlatý.

Misnička zední

ZÁVĚR:

Celá stavba mi zabrala asi jedenáct dní, nejdelší a nejnudnější bylo odlévání balustrových kuželek. Při práci jsem se snažil vymyslet a následně zrealizovat zase pár nových postupů, tentokrát s trochu neobvyklými surovinami. Pro věrohodnější ztvárnění je vždy dobré mít pár podkladových fotografií, dobře se dívat okolo sebe a nebát se experimentovat. 

Zasazení do diorámy

ODKAZY:

Odpoledne v parku- oblouček 1. díl zde
Odpoledne v parku- oblouček 2. díl zde

Odpoledne v parku- figurky zde 
Odpoledne v parku- diorama zde
Odkaz na výrobu Orobince širokolistého zde
článek o stavbě okrasného jezírka v parku a výrobě vody zde 

Odkaz na článek o domácím odlévání zde  
video- domácí odlévání zde
Odkaz na článek o domácím soustružení zde
Odkaz na článek o sladko- slané metodě zde
odkaz na obecné zásady při tvorbě přírody zde
odkaz na výrobu travních trsů zde
odkaz na výrobu Leknínu bílého zde
Lepidla, která používám zde

Tento článek vyšel také v časopise Modelář 5/2010

POUŽITÝ MATERIÁL:  
papírový karton, papírová lepenka, tavná pistole, vteřinové lepidlo, lepidlo Ponal, lepidlo na plast, korek, plastové profily Evergreen, polyuretanové (PUR) špalíčky, sádra, křemičitý písek, antuka, Sidolux, sůl, cukr krystal, polohrubá mouka, pigment tmavý prach, akvarelové pastelky.


měřítko- 1/35