Parní lokomotiva řady 555 „Němka”

Tento model je nyní trvalou součástí expozice železničního muzea ČD v Lužné u Rakovníka (odkaz zde )

Při stavbě modelů mě skoro nejvíce těší odhalovat funkci a konstrukci předlohy. Z tohoto pohledu byla stavba „Němky” opravdovým požitkem. Měl jsem to potěšení si celý stroj do detailů prohlédnout a to hned dvakrát. Železniční muzeum ČD v Lužné u Rakovníka se totiž pyšní dvěma těmito exponáty v perfektním provozuschopném stavu.

První návštěvu muzea, jehož zaměstnanci jsou přístupní jakémukoliv dotazu, jsem si skutečně vychutnal. Jelikož jsem si smluvil návštěvu mimo otevírací dobu, byla celá lokomotiva na tři hodiny pouze pro mě a na stroji jsem si tedy prohlédl veškeré součástky.

Při druhé návštěvě jsem už jen řešil zbývající nejasnosti. Návštěvu muzea mohu tedy vřele doporučit!

HISTORIE A POPIS STROJE: 

Pro lepší orientaci mezi jednotlivými částmi, musím nejdříve alespoň zhruba popsat skutečný stroj. Předem bych chtěl upozornit, že jsem v oboru parních lokomotiv laikem, ale jsem jimi naprosto fascinován. To co zde budu nyní popisovat je takový souhrn všech informací, které jsem nashromáždil na internetu, v knihách a muzeu. Vše jsem několikrát přečetl a částečně snad i pochopil (alespoň na dobu potřebnou pro stavbu modelu). Následující text pro mne nebylo jednoduché formulovat, proto doufám, že bude s co nejméně technickými chybami.

První lokomotiva typu BR (Baureihe) 52 vznikla jako časové i materiálové zjednodušení předválečných lokomotiv, v lokomotivce Borsig-Berlin dne 12.9.1942.

Stavba trvala 14 000 hodin a  bylo spotřebováno asi 130 tun oceli, z čehož asi 40 tun  odpadlo opracováním. Celá lokomotiva byla velice dobře tepelně izolována, protože se počítalo i s provozem v Rusku. Celkem se vyrobilo 6728 kusů,  jedna lokomotiva stála 150 000 tehdejších říšských marek.

POJEZD LOKOMOTIVY:

Byl složen z trámcového rámu, který umožňuje lepší přístup k součástím lokomotivy a nepotřebuje tolik příčných výztuh jako rám plechový. Rám je vpředu a vzadu spojen nosníkem nárazníků, podél jsou příčné výztuhy a v postranicích jsou výřezy pro nápravová ložiska. Vše je odpruženo listovými péry nad každým ložiskem.

Parní lokomotiva v železničním muzeu

Na náraznících jsou brzdové spojky a tažné háky se šroubovkami pro spřažení s dalším vozem. Na rám jsou dále připojeny další součásti jako ochozy, strojvůdcovská budka, parní stroj, brzdová soustava…

SOUPRAVA DVOJKOLÍ LOKOMOTIVY:

Hnací ústrojí tvoří hnací a čtyři spřažená dvojkolí a jedna nosná spřažená náprava s běhounem vpředu. Kola jsou nalisovaná na nápravě. Krom prvního dvojkolí, které může mít kola kotoučová- plná, jsou ostatní kola hvězdicová. U hnacích a spřažených kol jsou náboje pro nalisování hnací nebo spřažené kliky, na protistraně čepů je část hvězdice vyplněna protizávažím, pro vyrovnání odstředivých sil rotujících klik. Na věnec kola je za tepla natažena obruč.

PARNÍ KOTEL:

Je srdcem stroje, dodává páru do parního stroje. Je položen na trámcový rám, vpředu je k němu pevně přišroubován. Ostatní podpěry jsou trochu volnější vzhledem k teplotní roztažnosti kotle. Parní kotel je rozdělen na tři části:

SKŘÍŇOVÝ KOTEL:

Vodoznak a různé kohouty a pohled na kotel ze dveří

Je část kotle v budce strojvůdce. Skládá se z kotlové skříně, která se klene nad topeništěm o přímé výhřevné ploše 15,9 m². Topeniště je zabudováno v nožním rámu. Kotel je z budky přístupný topnými dvířky. Topeniště je z ocelových plechů, skříň z šamotových cihel a celá je vyztužena s ohledem na tlak páry 16 Bar. Na dně topeniště je 3,9 m² velký rošt s pohyblivými roštnicemi pro natřásání uhlí, také tudy prochází vzduch k ohni. Pod roštem je popelník.

VÁLCOVÝ KOTEL:

Je část kotle venku před budkou. Skládá se z kotlových kroužků. Vnější kroužek je potažen izolačním pláštěm lokomotivy, na který se díváme. Na horní části je umístěn parní dóm, kde se nachází regulátor páry a odlučovač vody. Před parním dómem je pneumatický písečník, mající na boku trysky. Když prokluzují kola při námraze, suchý jemnozrnný písek v písečníku se pod tlakem vzduchu trysek sype trubkami na koleje před kola. Za parním dómem je ocelová píšťala a může zde být i turbogenerátor vyrábějící proud pro

světla o výkonu 500W a napětí 24V. Jsou zde také umístěny dva pojišťovací ventily, upouštějící páru při přetlaku v kotli.

Válcový kotel částí zasahuje nad topeniště a  je skoro celý naplněn vodou. Z topeniště skrz vodu prochází 113 žárových a 16 kouřových trubek o větším průměru, ve kterých jsou trubky přehřívačové (pro zvětšení celkového objemu páry a menší spotřebu vody). To všechno tvoří nepřímou výhřevnou plochu  227 m². Trubky jsou vpředu a vzadu upevněny v trubkovnici. Na bocích kotle jsou vymývací čočky, pro vypuštění vody při údržbě. Ve stropě topeniště jsou nejméně dva olovníky, chlazené vodou z válcového kotle, při nedostatku vody se olovo roztaví a zbylá voda uhasí oheň v topeništi a tím zabrání destrukci kotle.

DÝMNICE: 

Podařilo se mi zachytit vnitřek dýmnice

Je nejpřednější část kotle pod komínem. Odvádí kouř a výfukovou páru z parního stroje. Zachycuje jiskry a žhavý popílek, který leze kropit vodou stříkacím zařízením. Dýmnice musí být řádně utěsněna a uzavřena dveřmi. Hlavní součástí je dyšna- výfuk, která vytváří podtlak a patřičný tah kotle.

Na stropě dýmnice je přehřívačová skříň na jímání páry spojená s  přehřívačovými trubkami zavedenými do trubek kouřových.

A JAK TO VŠECHNO FUNGUJE?

Přehřátý vzduch a kouř prochází z topeniště do trubek a následně do dýmnice.

Ohřívá tak vodu okolo nich a ohřívá i vodu v přehřívačových trubkách. Vzniklá pára je jímána v parním dómu na horní části lokomotivy a z přehřívačových  trubek v přehřívači. Z dómu a přehřívače je vedena do parního stroje.

DVOJČITÝ PARNÍ STROJ:

Parní stroj (černá krabice vlevo) napojen na křižák a ojnice

Je umístěn na obou předních  bocích trámcového rámu. Stroj obsahuje jeden válec o průměru 600mm a zdvihu 660mm. Nad pístem je šoupátková komora, obsahující šoupátko. Pohyb šoupátka je řízen rozvodem. Rozvod  umožňuje změnu směru a změnu rychlosti udáním frekvence šoupátku. Šoupátko pouští přehřátou páru před a za píst, čímž jím přímočaře pohybuje sem a tam. Píst je spojen pístnicí s křižákem. Ten je spojen s kolem ojnicí a převádí tak přímočarý pohyb na pohyb rotační. Tažná síla je přímo úměrná počtu hnaných náprav,  proto jsou spřažená kola spojena s hnacím kolem spojnicemi.

TLAKOVÉ BRZDY:

Dvoustupňový sdružený kompresor

Základní částí je dvoustupňový sdružený kompresor. Je napojen potrubím na vzduchové jímky a odtud komplikovanou cestou až k brzdovým špalkům.

BUDKA STROJVŮDCE:

Je tepelně izolovaná, vytápěná, spoj s tendrem je utěsněn plachtou.

Na kotlové skříni v budce je celkové ovládání lokomotivy. Jsou zde také vymývací čočky, kterými se kotel vyplachuje při údržbě. Je zde například vodoznak, ukazující hladinu vody ve válcovém kotli a mnoho dalšího příslušenství.

TENDR:

Lehký vanový tendr vznikl z konstrukce kotlového vozu a je v horní části seříznutý. K lokomotivě je připojen pomocí spřáhlové skříně a odpružen listovým pérem o síle 200 kN, což umožňuje jízdu vzad stejnou rychlostí, jako vpřed- tedy 80 km/h.

V horní části je uhlák o objemu 13,5 m³, jeho dno se svažuje a uhlí samovolně padá ke kotli.

Zbytek tendru tvoří vodojem o objemu 30 m³.

ZNAČENÍ:
Lokomotivy jsou značeny  smaltovanými cedulemi červené barvy s bílým orámováním a číslicemi. Značení vymyslel Ing. Vojtěch Kryšpín. Používalo se od roku 1920 do 1987.

Značení lokomotivy
1. číslo	počet hnaných náprav
2. číslo	maximální rychlost po přičtení čísla 3 a vynásobení 10
3. číslo	po přičtení 10- hmotnost na nápravu v tunách
malá čísla- 1. číslo	číslo série, další čísla- pořadí v sérii

Značení tendru	tendry o objemu nad 12 m³ měly číslo 9
1. číslo zvětšené o 3	přibližný objem uhláku
Následující čísla	objem vodojemu

Lokomotiva byla na našem území prvně nasazena 1.1.1943 a po druhé světové válce jsme přejali asi 185  kusů. Lokomotivní řada 555 byla jednou z nejrozšířenějších u nás. Lokomotivám se díky jejich původu přezdívalo Němka.

Pořádek na stole je základ

STAVBA MODELU:

Rozhodl jsem se, že postavím lokomotivu, která jezdila na našem území. Nechal jsem se inspirovat asi třemi stroji, nejvíce však strojem s označením 555 0153.

Stavbu jsem začal koncem září. Protože jsem nesehnal stavební plány, postupoval jsem podle fotografií z muzea. Model je opravdu rozsáhlý, a tak je nutno ho rozdělit do podsestav, na kterých jsem pracoval střídavě podle nálady. Na soutěži E-day jsem ve slevě zakoupil perfektní sadu Big Ed a pustil se do díla.

LOKOMOTIVA:

První co jsem na modelu nahradil byly poněkud prkenné listové pružnice pod dýmnicí. Naznačil jsem jejich prohnutí pod zátěží lokomotivy. Dále jsem prodloužil podlahu pod dýmnicí a doplnil matice. Schody ke kotli jsou vyrobeny z proužků plechu a zbytku leptu.

Nové pružnice a příčné vzpěry

Příčné vzpěry uprostřed rámu jsem zprvu nalepil souběžně s hranou rámu, což je chyba, protože mají být 4 mm pod okrajem. Při opravě jsem je zničil, a tak jsem vyrobil nové a doplnil je o matice. 

Nové příčné vzpěry a doplnění matic

OPLECHOVÁNÍ MODELU:

Po slepení obou půlek kotle jsem přemýšlel, jak nejvěrohodněji naznačit nerovnosti pláště lokomotivy a jeho nýtování. Rozhodl jsem se, že model oplechuji, a tak jsem nakoupil čtyři A4 hliníkového plechu. Tužkou jsem rozvrhl budoucí pozice plátů a všechny výstupky na modelu jsem obrousil, vyříznul jsem také vymývací čočky, abych je nemusel později složitě vyrábět nové.

Model před obroušením všech výstupků a vyříznutí čoček

Jednotlivé pláty jsem lepil pomocí vteřinového lepidla do rozměklého plastu potřeného toluenem, techniku oplechovávání jsem popsal zde. Nýty jsem vyrobil vtlačením zakulaceného hrotu jehly do plechového povrchu, vše je záhodno naznačit dříve než rozměklý plast pod plechem utuhne, pak lze totiž plech protlačit velmi těžko! 

Postupné oplechovávánía nýtování

Doplnil jsem madla z vázacího drátu a kropící trubky vedoucí k dýmnici. Podle originálu jsem zjistil, že dýmnici je třeba prodloužit a zvětšit i její průměr, což jsem vyřešil omotáním proužků papíru okolo přední části modelu. 
U budky strojvůdce jsem při oplechování postupoval obdobně, vytvořil jsem novou balzovou podlahu a plechovou střechu, do které jsem zasadil leptanou „větračku“. 

Bok budky před oplechováním, bok budky po oplechování

Zadní stěna budky-vnější pohled, hotová budka

Leptané kouřové plechy jsem přilepil až na samém konci stavby lokomotivy, protože jsou hodně křehké. Aby se plechy neuvolnily, připevnil jsem je provrtáním a vsazením kolíčků z drátu do jejich nosníků, které jsou napevno přilepeny ke kotli.

Hotové oplechování kotle- pohled z levé strany

Hotové oplechování kotle-pohled z pravé strany

DÝMNICE:

Při druhé návštěvě muzea jsem měl veliké štěstí, mohl jsem si totiž vyfotografovat i vnitřek dýmnice s dyšnou na lokomotivě stejného typu, která byla právě v opravě. Do té chvíle jsem totiž neměl o uspořádání interiéru žádné představy. Zároveň jsem mohl položit i mnoho osvětlujících dotazů místnímu pracovníkovi, který právě prováděl údržbu. 
Když už jsem tedy měl fotodokumentaci, rozhodl jsem se, že celý interiér do modelu doplním. Z injekční jehly a plechu jsem vyrobil otevírací panty, aby bylo v případě potřeby do dýmnice vidět. Dveře jsem zdrsnil toluenem, přidal lepty a vše nastříkal surfacerem.  

Původní dvířka s prstencem v celku, dvířka a nový prstenec, hotová dvířka

Dále jsem vyrobil celý interiér. Trubkovnici s otvory pro kouřové trubky, které jsem vyvrtal a s otvory pro žárnice, které jsem vysekl na vyrážeči. 

Prázdná trubkovnice, souprava přehřívačových článků

Druhá strana-fialové kouřové trubky, celá sestava

Slícování s vnitřkem dýmnice

Vlastní trubky jsou z brček- kouřové trubky a z bužírky- žárové trubky, přehřívačové trubky jsou z měděného drátu. Stojan dyšny je z plechu a dyšna ze síťoviny Plusmodel. Vše je pak nastříkáno XF-1 a zaprášeno černou křídou.

Stojan dyšny a přiváděcí trubky, základní nástřik celé soustavy

Hotový vnitřek dýmnice

Vnější plášť dýmnice je na skutečné předloze matný- zřejmě vlivem sazí a použitím odlišného izolačního materiálu

ROZVODY PORTUBÍ NA RÁMU LOKOMOTIVY:

Zjistil jsem, že na modelu naprosto chybí rozvody trubek na vodu, brzdové soustavy a elektroinstalace. Pod budkou není na modelu zhola nic jen brzdový válec. Bylo nutné doplnit řadu přepážek a soustavu potrubí, což zabralo značný čas.

Vyrobení přepážek, osazování trubkami

Původní oblast pod budkou je bez detailů,
Stejná oblast po doplnění všech rozvodů trubek

Hlavně ohýbání drátů do patřičných tvarů a následné omotávání proužky hedvábného papíru, čímž jsem napodobil izolaci. Vyrobit spojovací příruby trubek z bužírek a plastových destiček doplněné o matice zabralo snad nejvíce času. Dále jsem zhotovil nové redukční a ovládací ventily brzd. Nad křižáky jsem doplnil mazací lisy a veškerou elektroinstalaci stroje. Na spodek válcového i skříňového kotle je doplněn kalojem a odkalovač. Velká pružina vlevo je z vázacího drátu. V závěru jsem rám osadil leptanými ochozy.

Mazací lis, pružina a odkalovač na levé straně, mazací lis na pravé straně

Elektroinstalace a potrubí, připevnění ochozů

ROZVODY POTRUBÍ NA KOTLI LOKOMOTIVY: 

Písečník na vrcholu kotle je zhotoven opět z plechu, doplnil jsem trysky z plastové tyčinky a leptů. Trubky vedoucí písek pod kola jsou původně z vinylu a vypadají naprosto žalostně, proto jsem je vyrobil nové z vázacího drátu a plechu. Při jejich ohýbání do patřičného tvaru jsem se opravdu navztekal, protože vše je potřeba ohnout naprosto přesně tak, aby se vázací drát dal prostrčit tenkou mezerou mezi kotlem a ochozy ke každému kolu. Dále bylo potřeba doplnit množství madel a opět mnoho rozvodů trubek.

Kropící trubky jdoucí do dýmnice,
Kropící potrubí jsoucí k dýmnici

Parní dóm a za ním písečník,
Vymývací čočky 

Parní dóm nahoře a vymývací čočky,
Madla na pravé straně

Trubky písečníku, vlevo nahoře se nachází komín lokomotivy

KOMPRESOR A SOUSTAVA BRZD:

Po srovnání skutečného dvoustupňového kompresoru s modelovým byla nevyhnutelná celková náhrada plechem, bužírkami a plastovými destičkami. Vzduchové jímky jsem doplnil o matice a lepty a propojil je s kompresorem trubkami z měděného drátu. 

Původní kompresor ze stavebnice,
Kompresor nově zhotovený

Malá vzduchová jímka.
Kompresor napojen na velkou a malou vzduchovou jímku

Umístění celé soustavy na kotel

Finální vzhled modelu

Vlastní brzdové špalíky jsem doplnil o lepty, matice a pružinku. Ještě jsem si všiml, že závěsy a podpěra dýmnice by stály též za úpravu, a tak jsem je odřízl a vyrobil nové.

Doplnění pružiny a matic

Hotová soustava

Hotová soustava připevněná ke kolům

NARÁŽECÍ ÚSTROJÍ:

Odřízl jsem celistvé nárazníky a vyfrézoval otvory pro nové. Vyrobil jsem nové brzdové spojky, opatřil je uzavíracími kohouty, pružinkou a omotal papírem. Na šroubovky jsou zhotoveny nové háky z olověných drátků a závlačky z drátků měděných.

Šroubovka a tažný hák. Brzdové spojky
vlevo je původní brzdová spojka

Kruhové otisky po položených plechovkách s olejem

TURBOGENERÁTOR:

Je zhotoven z plastové kostry omotané olověným drátkem. 

PÍŠŤALA:

Původní byla dost malá. Nová větší píšťala je z plastových trubiček.

BUDKA STROJVŮDCE:

Kotlová skříň je naprosto neuvěřitelně chudá na jakékoliv detaily, což je velká škoda, protože na kotel je poměrně dobře vidět. Při oplechování jsem postupoval totožně, jako na kotli. Vymývací čočky zde však naprosto chybí, tak jsou vyrobeny z tmelu Magic Sculp. Poté jsem doplnil lepty a začal plánovat, co z jakého materiálu vyrobím. Vodoznak je doplněn kohouty, jsou přidány různé páky, ventily, trubky a řetízky- vše podle fotografií.

Původní kotel a rozkreslení úprav

Potažení plechem.
Vyříznutí otvorů pro výmyvky

Kotel před osazením doplňků.
Ukazatel množství vody typ Klinger

Potrubí, hotový kotel před patinou

Na dřevěnou podlahu budky jsem doplnil nožní rám z plechu. Z balzy jsou také židle s úložným prostorem pro věci obsluhy.

Podbití budky. Plechový rám kotle

Patina akvarelovými pastelkami, dřevo po patině

  

HOTOVÝ INTERIÉR BUDKY:

Na podlahu jsem přidal rozsypané uhlí.
Pohled na topeniště

Pohled na čelo tendru uvnitř budky.
Sedačka strojvůdce

TENDR:

S tendrem ze stavebnice se u nás po válce už téměř nejezdilo. Proto jsem ho musel vyrobit úplně nový, původní jsou jen ložiska a kola.

POJEZDY:

Na plastovou destičku jsem si rozkreslil tvar budoucích vozíků, vyfrézoval jsem prohlubně a  vše jsem vyřízl ostrým skalpelem.

Hotový vozík- pohled na tunel.
Rozkreslení tvaru pojezdu

pojezd z vnitřní strany- 2mm silné plastové proužky

Hotová konstrukce

Na boky jsem nalepil plastové proužky široké 2 mm, ty jsem poté zabrousil, aby vznikl dojem odlévaných ocelolitinových pojezdů. Vzpěry jsou z profilů evergreen, tunel z destičky. Po sestavení jsem doplnil matice a šrouby.

VANA TENDRU:

Nejprve jsem si vyrobil kostru z balzy, která je pak potážena plechem. Vše je „svařeno” pomocí toluenem měkčené nitě, vytažené nad plamenem a vmačkávané do spár.

Potom jsem vyrobil spřáhlovou skříň a čelo uhláku s dveřmi a úložnými prostorami pro personál.

Vodojem jsem doplnil o oválné poklopy a matice se šrouby. Skříň na nářadí na zadním čele tendru je také z plechu, panty a petlice jsou leptané. V závěru jsem doplnil madla, stupačky, žebřík a pluh na sníh.

Kostra vodojemu z balzy, vodojem na pojezdech

Pohled do útrob vodojemu

Brzdová soustava tendru.
Čelní pohled na dveře do uhláku

Brzdová soustava je opět z drátů, jako u lokomotivy, brzdový válec a pomocný vzduchojem jsou z plechu a Magic Sculpu.

Matice a šrouby jsou doplněny až na samý závěr, abych je během manipulace neulámal.

Zadní čelo tendru

Kabely vedou ke světlům přes celý vnitřní prostor

BARVENÍ a OPRŠENÍ:

Celý model jsem nastříkal a patinoval běžnými způsoby. Při znázornění opršení lesklé barvy jsem narazil na potíže, jak tohoto efektu docílit. Během stříkání vnitřku uhláku matnou barvou XF-1 jsem omylem zašpinil i vnější lesklou barvu, výsledek vypadal slibně, a proto jsem celý povrch lokomotivy nastříkal jemnými proužky. Hlavně na nejvíce exponovaných místech, kde voda stéká- záhyby, matice, izolace trubek, madla…
Následně jsem vše znovu sjednotil mlhovitým filtrem původní lesklé barvy. S výsledným efektem jsem spokojen.

Nástřik stečené barvy.
Nástřik stečené barvy na střeše budky

Hotové opršení povrchu

KOLA A OJNICE:

Kola jsou na skutečné lokomotivě skoro zrcadlově lesklá. Původně jsem vše nastříkal barvou Model master-stainless steel, ale po vyleštění to nebylo ono, povrch byl stále příliš hrubý. Proto jsem kola i ojnice brousil pod vodou smirkovými papíry o hrubosti 600, pak 2000 a v závěru přeleštil hladítkem na nehty. 

Kola před patinou oleji, křížák, kola, ojnice

Hotový pojezd lokomotivy

Po opětovném nástřiku jsem byl spokojen a po vyleštění přímo nadšen, výsledek předčil mé očekávání. Barvu jsem ředil acetonem,  aby se tolik nestírala z povrchu. Aceton totiž nepatrně naleptává plast a barva se tak do něj lépe „zažere“. Pro přehlednost jsem odstíny použité při barvení shrnul do dvou následujících tabulek.

 

základní barva	odstíny Tamiya	poměr
dýmnice, rám	X-18, XF-63, XF-50	3:2:1/2
kotel	X-1, XF-63, X-22	8:1/2:1
budka, kola	XF-7, XF-64, X-8	jsem si bohužel zapomněl zapsat
plachta	XF-49

  

Patina:	odstín
rám	wash: čerň kostní, umbra přírodní, pruská modř  tečky: běloba zinková, čerň kostní
mazadla, kliky, kola	umbra pálená, čerň kostní, okr zlatý, permanentní žluť, lesklý lak
vnitřek budky	akvarelové pastelky, uhlí, umbra pálená
trubky	špinavá voda po barvě Vallejo Black
plachta	černý křídový prášek, skutečné uhlí

Po patině tendru oleji jsem z maskolu vytvořil stopy bot a otisky dlaní na vodojemu a uhláku. 
Vše jsem pak zasypal uhelným práškem, černou křídou a nastrouhanou tuhou a zaplavil terpentýnem, abych prach na povrchu zafixoval (v té době ještě totiž nebyl Pigment Fixer od firmy Migproduction). Bohužel terpentýn rozežral maskol, takže efekt se nepodařil, a tak jsem otisky domaloval štětcem.

Spojovací plachta mezi tendrem a lokomotivou

Na samý závěr jsem ze skutečných fotografií udělal výřez značení lokomotivy a pohrál si s ním v programu Corel draw. Cedule jsem vytiskl na papír a přestříkal lesklým lakem. Na model jsem je nalepil maskolem a lehce patinoval.

UHLÍ:

Je zhotoveno ze skutečných uhlíků, zkoušel jsem dřevěné uhlí, ale postrádalo lesk jako skutečné černé uhlí nebo antracit. A tak jsem jej vyrobil z ohořelého klacku, jehož uhlíky se nádherně lesknou. Do uhláku je vyrobeno dno z papíru a kapesníkové hromady, vše je řádně nakašírováno lepidlem Herkules. Takto vzniklou vycpávku jsem následně pokryl uhelnou drtí a zafixoval opět disperzním lepidlem.

Papírová vycpávka

Přední čelo tendru

Otisk dlaně a stopy od bot v prachu

OSVĚTLENÍ LOKOMOTIVY:

Již od počátku jsem počítal s tím, že celá lokomotiva bude svítit. Zakoupil jsem proto diody o různých průměrech a potřebné součástky. Světla jsou rozmístěna podle fotek originálu.

Přední světla, dioda v plechové objímce, světla na tendru

Světla na pravém boku

Přední reflektor

Vpředu jsou tři diody zabudovány do původních světel a vyrobeného reflektoru. Na zádi jsou diody dvě. Na ochozech jsou vždy dvě diody v plechových objímkách, jedna dioda je v ohništi a jedna na stropu budky. Kabely vedou na spodku rámu a uvnitř tendru.

DOPLŇKY:

Měl jsem v plánu použít plechovky a konve na olej od Plusmodelu ze svých zásob. Bohužel se mi je nedařilo patřičně vyleštit, protože mají příliš hrubý povrch, a tak jsem se rozhodl pro vlastní výrobu z plechu.

Brzdové klíny.
vlevo-nová konev z plechu, vpravo-původní od Plusmodelu

Lopata na uhlí konve na olej

Do úložného prostoru tendru jsem umístil plechovku na olej Petro, vedle sedačky jsem dal plechovku Kralupol a jednu konev. Brzdové klíny jsou z plechu a plastového proužku, obarveny žlutě. Lopata je z plechu, olověného drátu a plastové tyčinky. Řetízky u vymývacích čoček, na bocích válcového rámu, jsem zhotovil z měděného drátku, protože leptané jsou na čočky příliš malé.

 

ZÁVĚR:

Při stavbě se skutečně hodí zakoupit opravdu rozsáhlou sadu leptů, které mají ohromné množství matic, pro ty co nevlastní vyrážeč. Vidět stroj na vlastní oči pro mě bylo při práci opravdovým přínosem. Poměrně dlouhou dobu mi trvalo prostudovat, ale hlavně pochopit technický materiál, který jsem nashromáždil.

Stavba byla velkou zábavou a zabrala mi okolo 6,5 měsíce. Než s ní však začneme, je důležité obrnit se heslem: Všechno jde, když se chce.

ODKAZY:
stavba jednoramenného mechanického návěstidla
stavba železničního náspu 
stavba vagonu
lepidla, která používám 
Práce s plechem, oplechovávání modelů zde

 


POUŽITÝ MATERIÁL:

plastové destičky, hliníkový plech, čirá folie, kabely, měděné dráty, olověné dráty, vázací drát, profily Evergreen, síťovina Plusmodel, lepty Eduard, tmel Tamiya, tmel Magic Sculp, balza, vteřinové lepidlo, aktivátor, disperzní lepidlo Herkules, maskol, toluen, diody, hedvábný papír, křídy, akvarelové pastelky, uhlí, uhlíky, surfacer.

 
Tento zkrácený článek vyšel také v časopise Modelář EXTRA 10/2008

měřítko- 1/35