Opěrná zeď

Do své rozpracované diorámy ve stylu anglického parku jsem potřeboval zakomponovat opěrnou zeď s balustrádou. Protože zeď bude stát ve vodě, rozhodl jsem se ji vytvořit již starší, částečně, ale nepříliš kvalitně opravenou. Na několika místech jsem měl v plánu znázornit vlhkou, oloupanou a místy i plesnivou omítku.

Jako hlavní materiál jsem se rozhodl použít korek a dále vyzkoušet v domácnosti běžně dostupné suroviny jako je mouka, sůl a cukr.

KOREK:

Je pro stavbu budov a zdí velmi vhodný materiál. Je lehký, ohebný a dá se dobře krájet pomocí skalpelu a ocelového pravítka. Čepel se však dost rychle tupí. Pro lepení používám tavnou pistoli, jejíž horké lepidlo lne velmi dobře a pevně k povrchu.

Při nákupu korku je však potřeba si dobře rozmyslet na co bude použit. Některá korková prostírání jsou totiž zhotovena kvalitněji, bez větších mezer- podložky pod horké hrnce. Ty je dobré použít například pro výrobu samotných kvádrů kamene nebo cihel. Méně kvalitní prostírání jsou lepena z korkové drti s dosti velkými mezerami. Korek se při řezání vydroluje, zvláště pokud máme již tupý nůž. Tento druh je lepší použít pro celistvou stěnu, která se bude omítat, tak jako v mém případě se zdí.

STAVBA:

První fáze stavby byla jednoduchá. Nejprve jsem vyřízl odpovídající rozměr zdi z korku. Ten jsem tavnou pistolí přilepil na tvrdší karton a celou sestavu podlepil zaobleným kusem papírové lepenky tlusté 1 cm. Ta nám tvoří oblý tvar celé stěny. Okrasnou římsu jsem vyrobil ze třech různých tvarů profilů Evergreen.

Celistvá stěna z nekvalitního korku

Druhá fáze, tvorba balustrády, byla o něco složitější. Z plastových desek jsem zhotovil čtyřhranný sloupek, který jsem potřeboval celkem třikrát a zdrsnil jej jemnou omítkou (viz. níže). Na soustruhu jsem si pak z PUR špalíčku vysoustružil ještě balustrovou kuželku. Detailní popis soustružení naleznete na videu zde. Oba mástry jsem zaformoval a následující dny průběžně během další práce odléval kuželky. 

Technika odlévání je popsána zde. Přiznám se bez mučení, že odlévání mě docela nudí a vždy se mi do něj moc nechce. O to lepší mám náladu, když mám namnoženo a můžu vše zkompletovat. Po začištění odlitků jsem kuželky nalepil na sokl z plastových destiček a na konec přilepil horní římsu.

sokl z plastových destiček

Hotová zeď připravená k omítnutí

OMÍTKA:

Na modelu jsem použil dva druhy omítky.

Jemnější omítka na balustrádu je připravena smísením polohrubé mouky, jemné soli a pigmentu tmavý prach. Použil jsem ji na plastové díly, aby nepůsobily příliš hladce. Ty jsem nejprve potřel lepidlem na plast a do změklého povrchu tupoval směs tvrdším štětcem.

Hrubší omítka na zbytek zdi je připravena smísením sádry, jemného křemičitého písku, antuky, disperzního lepidla a vody. Antuka dodá sádře po rozmíchání jemně růžový nádech a zároveň hrubší strukturu. Celou zeď jsem nejprve nastříkal základní tmavou barvou. Na tento podklad jsem nanesl omítku, rozmíchanou do hustší konzistence. 

Nanesení omítky špachtlí

Nanášení jsem prováděl zubařskou špachtlí. Snažil jsem se, aby konečný vzhled nebyl příliš vyhlazen, protože jsem plánoval zvýraznit nerovnosti zdi během patinování. Po zatuhnutí sádry jsem celý povrch přestříkal Sidoluxem, abych snížil její savost.

SLADKO-SLANÁ METODA:

Na připravený podklad jsem dále nanášel barvy slanou metodou. Odkaz na celý postup jsem publikoval zde.

POSTUP:

Povrch jsem nejprve přestříkal nepravidelnými hady kombinací barev Tamiya XF-58, XF-59 a XF 63.

Nastříkání hadů

Celý model zdi jsem přestříkal silně tužícím lakem na vlasy a posypal směsí.

Pokračoval jsem v nanášení dalších vrstev náhodně míchaných tmavých odstínů. 

Mezi každou vrstvou barvy jsem opakoval solící kůru. Jako poslední vrstvu jsem nanesl bílou XF-2. 

Po zaschnutí barev jsem sůl a lak na vlasy omyl kartáčkem ve vlažné vodě. Tím vznikl podklad pro znázornění staré barvy.

Pomocí kladívka jsem lokálně omítku rozrušil a rydlem dotvořil místa opadaná až na kámen. Pro znázornění efektu odfouknuté omítky jsem na několika místech sádru pouze nadzvedl a zalil roztokem vody a disperzního lepidla.

FINÁLNÍ VZHLED:

Povrch jsem si pomyslně rozdělil na jednotlivé úseky a ty maloval a spojoval dohromady.

Veškeré další kroky jsem prováděl štětcem, tak jako ve skutečnosti. Použil jsem pouze barvy Vallejo. 

Konečnou barvu omítky jsem namíchal z bílé a hnědé do lehce krémového odstínu. Abych naznačil vzlínající vlhkost, nanášel jsem nejtmavší odstín krémové barvy v úrovni vodní hladiny a postupně ho zesvětloval až k zábradlí. Zeď pod vodou je natřena černou barvou s přídavkem bílé a pruské modři.  

Povedené úseky vzniklé slanou metodou, jsem pak zvýraznil černými odstíny a některé přetřel jen lehkou vrstvou barvy, tak aby prosvítaly a působily jako plíseň. Ostatní oloupaná pole byla úplně zamalována, aby zeď nepůsobila příliš zdemolovaně.

V závěru jsem rydlem do narůžovělé sádry na některých místech naznačil ještě drobná odrolení.

WASH:

Pro zvýraznění hrubé struktury jsem použil pouze velmi zředěný wash železitou černí. Do některých míst jsem lokálně tupoval i okr světlý.

Pravá polovina po patině-levá půlka nenapatinovaná

MECH:

je znázorněn akvarelovými pastelkami a zelenými odstíny olejů Umton a barev Vallejo. 

LIŠEJNÍKY:

Pro znázornění velmi rozšířeného lišejníku -Misnička zední, jsem použil opět oleje Zem zelená česká a Okr zlatý.

Misnička zední

ZÁVĚR:

Celá stavba mi zabrala asi jedenáct dní, nejdelší a nejnudnější bylo odlévání balustrových kuželek. Při práci jsem se snažil vymyslet a následně zrealizovat zase pár nových postupů, tentokrát s trochu neobvyklými surovinami. Pro věrohodnější ztvárnění je vždy dobré mít pár podkladových fotografií, dobře se dívat okolo sebe a nebát se experimentovat. 

Zasazení do diorámy

ODKAZY:

Odpoledne v parku- oblouček 1. díl zde
Odpoledne v parku- oblouček 2. díl zde

Odpoledne v parku- figurky zde 
Odpoledne v parku- diorama zde
Odkaz na výrobu Orobince širokolistého zde
článek o stavbě okrasného jezírka v parku a výrobě vody zde 

Odkaz na článek o domácím odlévání zde  
video- domácí odlévání zde
Odkaz na článek o domácím soustružení zde
Odkaz na článek o sladko- slané metodě zde
odkaz na obecné zásady při tvorbě přírody zde
odkaz na výrobu travních trsů zde
odkaz na výrobu Leknínu bílého zde
Lepidla, která používám zde

Tento článek vyšel také v časopise Modelář 5/2010

POUŽITÝ MATERIÁL:  
papírový karton, papírová lepenka, tavná pistole, vteřinové lepidlo, lepidlo Ponal, lepidlo na plast, korek, plastové profily Evergreen, polyuretanové (PUR) špalíčky, sádra, křemičitý písek, antuka, Sidolux, sůl, cukr krystal, polohrubá mouka, pigment tmavý prach, akvarelové pastelky.


měřítko- 1/35   

Dodge ambulance- vrak

Lepení modelů s vojenskou tematikou mě už tak trochu přestalo bavit. Mám dojem, že je to stále dokola- očistit, slepit, nastříkat zelenou, napatinovat a hotovo. Již delší dobu jsem si ale chtěl vyzkoušet postavit rezavý vrak nějakého vozu pomocí slané metody. Sáhl jsem proto do své sbírky z dob, kdy jsem ještě vojenskou tematiku stavěl a vybral sanitku Dodge. Na internetu jsem narazil na fotografii tohoto vozu nabouraného do stromu vedle zablácené cesty. Rozhodl jsem se proto ztvárnit podobnou situaci do malé diorámy, auto jsem však více poničil.

AMBULANCE:

Stavebnice od firmy Bílek je z dnešního pohledu modeláře kvalitou tak trochu mimo mísu a musím zde upozornit na největší nedostatky. Zdá se mi, že tvarem model předloze patrně odpovídá, avšak obsahuje mnoho zjednodušení. Úplnou chybou je však znázornění pantů zadních dveří, které tam podle fotografií skutečných vozů být nemají! 

Také trochu pokulhává přední okno, které je vyříznuto dosti křivě. Přední dveře v zavřené pozici moc nedoléhají a čiré díly jsou příliš tlusté. Vybavení interiéru posádky je poměrně strohé. Sedadla postrádají jakýkoliv detail. Prostor pro raněné je téměř prázdný. Motor zcela chybí. Pokud tedy budeme stavět model jen tak z krabičky, doporučuji zavřenou verzi. I tak se ale dosti zapotíme, nicméně je to jediný dostupný model tohoto vozu v měřítku 1/35, a tak je třeba zatnout zuby a vydržet.

STAVBA:

Při stavbě jsem vycházel z výkresů nalezených na internetu. K doplnění detailů jsem zakoupil lepty Eduard a pustil se do práce. Pro znázornění pomláceného plechu karoserie jsem se rozhodl celý model oplechovat, čímž jsem zároveň zakryl i jeho hlavní nedostatky. Dále jsem se rozhodl otevřít motorový prostor a doplnit motor.

INTERIÉR:

Protože jsem plánoval, že dovnitř nebude přes roztříštěná skla vidět, doplnil jsem jen potrhané čalounění na židlích z hedvábného papíru a celý vnitřek nastříkal černou barvou.

ÚPRAVA PLASTOVÉHO POVRCHU:

Prvním krokem bylo odříznutí plastových blatníků, které jsou součástí bočnic a obroušení zadních pantů dveří. Pak jsem celou karoserii slepil vteřinovým lepidlem. Podlahu jsem nechal nepřilepenou, abych měl později přístup k interiéru.

Vyříznutí blatníků a slepení modelu

Model před oplechováním

OPLECHOVÁNÍ:

Postupoval jsem podle metody popsané zde

Pomůcky pro oplechování

Pro snazší lepení plátů plechu jsem si celou sanitku upnul do svěráku. Pravou stranu vozu jsem více poničil rydlem. Levou stranu vozu jsem nechal bez větších poškození. 

Pravá strana je více poničená po kolizi se stromem

Levá strana

Pak jsem oplechoval střechu, čímž jsem zakryl velkou spáru po slepení kabiny osádky a skříně vozu. Následně jsem doplnil blatníky vystřižené z plechu podle tvaru plastové předlohy.

Podle tvaru krytu motoru jsem si nejdříve vystříhal náhradu z plechu, a pak jsem kryt vyříznul pomocí frézy Proxxon s pilovým nástavcem. Protože je plast hodně tlustý, bylo pak nutno odfrézovat množství materiálu okolo řezu na požadovanou tloušťku plechu.

Oplechování střechy a doplnění blatníků

V závěru jsem vytmelil potřebné nedostatky tmely Magic Sculp a Tamiya, vše zabrousil a vyleštil.

MOTOR:

Protože jsem chtěl model oživit, rozhodl jsem se doplnit motor a jeden vyrobený plechový kryt nakonec nepoužít, aby bylo vidět dovnitř. Na šasi mezi předními koly je z vnější strany masivní nálitek s hrubě naznačeným motorem, který jsem odfrézoval.

Vlastní motor je použit ze stavebnice Dodge WC-51 „Beep“ firmy AFV. Nevím, zda měl ve skutečnosti tento vůz stejný motor jako sanitka, ale vzhledově jsou si dost podobné, a tak jsem jej použil. Doplnil jsem kabely z měděných drátků a různé příslušenství z plastových destiček.

Doplnění kabelů a hadic a usazení motoru

Nabarvený prostor motoru před patinou

Prostor motoru po patině

V závěru mě ještě napadlo vyrobit přední kryt světel a chladiče z plechu a měděných drátků a různě je zdeformovat.

Přední rošt na svém místě

PNEUMATIKY:

Pro celkový dojem poničení jsem se rozhodl, že vůz bude bez přední pneumatiky stát pouze na náboji kola, který jsem také použil z již zmíněné stavebnice. 

Ostatní pneumatiky jsem chtěl znázornit zpuchřelé a vypuštěné, toho jsem docílil opatrným přiložením již nabarvené pneumatiky k plameni kahanu. Plast se po chvilce začne deformovat a barva praskat (to je ten správný moment pro oddálení od plamene, protože pak velmi rychle následuje vzplanutí plastu). Nahřáním a smáčknutím pneumatiky o rovný povrch vytvoříme perfektní dojem vypuštěné pneumatiky.

Zpuchřelé pneumatiky

BARVENÍ SLANOU METODOU:

Detailní popis metody naleznete zde. U tohoto modelu jsem technikou chtěl vyzkoušet ztvárnění efektu oloupané barvy na podkladový nátěr.

ZÁKLADNÍ BARVA:

Celý modýlek jsem přestříkal barvou Tamiya XF-1. Po zaschnutí barvy jsem na model nanesl silně tužící lak na vlasy a mokrá místa posolil. 

Po přilepení soli lakem jsem celý model přestříkal namíchanou zelenou barvou. Po důkladném zaschnutí barvy jsem zrnka soli odstraňoval kartáčkem v teplé vodě. Odstraněním zrnek se objeví původní podkladová barva, což působí jako odřeniny. 

SANITNÍ KŘÍŽE:Místa sanitních křížů jsem vymaskoval páskou a nanesl bílou a červenou barvu Tamiya pomocí stříkací pistole. Mezi každou vrstvu barvy jsem opět nanášel lak se solí. Při snímání maskovací pásky je potřeba postupovat opatrně, abychom ji nestrhli i s barvou. 

Místo před nástřikem křížů a hotové sanitní kříže

V některých místech je to naopak dobrý efekt, kterého jsem využil pro další rozbití povrchu spolu s odíráním barvy a dalších vrypů do plechu pomocí rydla.

NANESENÍ OBTISKŮ:

Na takto připravený podklad jsem nanášel obtisky. 

Povrch před nanesením obtisků

Pomocí lehkého dotyku štětečkem namočeným v acetonu se obtisky „zažírají“ do barvy. K tomuto postupu jsem dospěl již dříve náhodou a leností, když mi obtisky nedržely a stříbřily. Nanesením acetonu se obtisk rozleptá a splyne s barvou pod ním. Při této metodě je ale důležitá určitá praxe, jelikož při použití přílišného množství acetonu se obtisk úplně rozpustí a zároveň se naruší i podkladová barva. Toho jsem využil na oloupaných místech, kde jsem se potřeboval obtisků zbavit.

V závěru jsem se rozhodl ještě „prostřílet“ znak lékařských jednotek Caduceus na levé straně vozu pomocí rydla. Díky plechu se vytvoří velmi realistické prohlubně po kulkách.

Prostřílený znak Caduceus

ZREZIVĚNÍ:

Pro imitaci rzi jsem použil nastrouhané akvarelové pastelky červených a hnědých odstínů, nanášené pomocí tenkého štětce, které jsem pak fixoval k povrchu pomocí pigment fixeru od Mig productions.

Zrezavění střechy

PATINA:

Po prohlédnutí zrezivělého modelu jsem dospěl k názoru, že patina již není na modelu potřeba. Povrch je dosti barevně členitý a myslím, že oleje by mu spíše uškodily. Proto je model ponechán bez další patiny oleji.

DROBNOSTI NA ZÁVĚR:

Na samý závěr jsem si nechal dolepení detailů, jako jsou: zpětná zrcátka, stěrače, držáky kanistrů, rozbitý přední světlomet a zničená okna. Ta jsou zhotovena z poškrábané čiré fólie.

Rozbité přední okno

PODSTAVEC:

KMEN STROMU:

Je vyroben z borůvkových větviček a kořínků. Jednotlivé větvičky vyhovující tvarem a velikostí jsem lepil k sobě pomocí tavné pistole. Kmen stromu jsem nebarvil, protože má hezkou přírodní barvu.

Začátek olisťování stromu

LISTÍ:

Rozhodl jsem se napodobit jednu půlku stromu uschlou- bez listů, která se bude naklánět nad ambulancí, do které jsem přidělal pár vrypů od větví. Pro lepší efekt kolize se stromem jsem nad střechu sanitky ještě přilepil rozlomenou uschlou větev.
Pro imitaci listí jsem použil usušenou drobnolistou pokojovou rostlinu.

Přilepené listy jsem již dále nijak nedobarvoval, jejich přírodní barva se mi líbí.

Detailní článek o výrobě stromů a keřů jsem popsal zde, zde a také na videu zde.

TERÉN:

Z balzových prkének jsem si pomocí tavné pistole slepil rámeček požadovaných rozměrů, přilepil na něj okrasné lišty a namořil jej lihovým mořidlem odstínem mahagon. Pak jsem si rozvrhl terén tak, aby se rovnoměrně svažoval směrem k divákovi. Podle tohoto schématu jsem do vzniklého rámečku umístil styrodur  a okraje rámu seřízl tak, aby kopírovaly svah. 

BAHNO:

Ze směsi kořínků, písku, sádry, hlíny a disperzního lepidla jsem vytvořil hutnou kaši, dobarvenou křídami hnědých odstínů a pokryl jí povrch v rámečku. 

Do mokrého bahna jsem zasázel statickou trávu a dlouhé travní trsy vyrobené podle postupu publikovaného zde.

Model ambulance jsem přilepil k povrchu a vše ještě jednou překryl namíchaným bahnem pomocí štětce. Po zavadnutí hlíny jsem pomocí razítkovacích kopit Calibre naznačil stopy okolo vozu a na cestě. V závěru jsem všechno bahno přestříkal lesklým leštidlem na podlahy Sidolux.

Abych diváka více upozornil, že za sanitkou je ještě cesta, vyrobil jsem ze sádry patník a zasadil jej k jejímu okraji.

Patník a stopy na blátivé cestě za sanitkou

ZÁVĚR:

Stavbu jsem od počátku pojal jako odpočinkovou a hlavně rozměrově malou. Veškeré snažení mi zabralo asi deset dní.

 

Použití plechu pro snazší naznačení nerovností povrchu se mi velmi osvědčilo.
Použitá slaná metoda je velmi rychlá a jednoduchá. Dá se s ní dosáhnout dobrého výsledku, za kratší dobu, než by trvalo odřeniny malovat ručně. Výhodou je také náhodný vzhled odřenin, který se štětcem napodobuje složitěji. Škoda, že jsem nanesl až moc bahna na prasklé pneumatiky, protože tím zaniklo jejich pracné vytváření.
S odstupem času také vidím chybu, kterou jsem udělal, když jsem nenatřel listí stromu. Přírodní materiál totiž po nějaké době úplně vybledne.

Podle mého názoru je v současné době zvykem používat hodně patinovací olejové techniky všude, kde se jen dá. Mnozí modeláři si to bez nich ani neumí představit. Jsem toho názoru, že v určitých situacích to bez nich také jde. Myslím, že tento model je toho důkazem. 

ODKAZY:

Detailní článek o výrobě stromů a keřů jsem popsal zde, zde a také na videu zde.
Návod na výrobu travních trsů zde
Návod na oplechovávání modelů zde 
Návod na Sladko-slanou metodu zde
Práce s plechem, oplechovávání modelů zde

Tento zkrácený článek vyšel také v časopise Modelář EXTRA 13/2010

POUŽITÝ MATERIÁL:

vteřinové lepidlo, aktivátor, disperzní lepidlo, tavná pistole, hliníkový plech tloušťky 0,125mm, měděný drátek, olověný drátek, plastové profily a destičky, blaza, lak na vlasy, kuchyňská sůl, maskovací páska, tmel Magic Sculp, tmel Tamiya, borůvkové větvičky, přírodní kořínky, sádra, Sidolux, aquarelové pastelky, křídy, pigment fixer


měřítko- 1/35