Dámské jízdní kolo

Při úklidu harampádí na chalupě, jsem narazil na staré nepojízdné dámské kolo. Když jsem jej vytáhl na denní světlo, napadlo mě postavit ho jako oživující doplněk k nějakému modýlku s perfektními lepty Aber. Kolo jsem tedy důkladně nafotil a zakoupil lepty. Aby nebyl tak drobný model křehký, rozhodl jsem se, že rám kola postavím z injekčních jehel.

INJEKČNÍ JEHLY:  

Zakoupíme je v každých zdravotnických potřebách. Jejich výhodou je pevnost a pružnost. Různé průměry jehel se do sebe dají zasouvat.

Jehel existuje mnoho druhů i barev, zde jsou ty nejsnáze dostupné a mnou nejpoužívanější. 

DRUH  JEHLY	TLOUŠŤKA	BARVA KONUSU	PRŮMĚR (mm)	DÉLKA (mm)
Transfuzní	nejtlustší	růžová	1,3	37
Intramuskulární	střední	žlutá (extra dlouhá)	0,9	70
		zelená	0,9	37
		černá	0,7	34
Subkutánní	nejtenčí	modrá	0,6	27
		oranžová	0,5	19

Svěrák, fréza a jehly a zabroušení hrany

Jehly jsou velice ostré, proto je nutná opatrná manipulace. Nejdříve je upnu do svěráku a zbavím je ostří pomocí pilníku nebo frézy, pak je řežu na potřebnou délku. Případné otřepy začišťuji jehlovými pilníky a vrtáčky. Pro lepší slícování dosedacích ploch trubek si pomocí frézy vybrušuji patřičné styčné plochy. Při řezání frézou vzniká jemný ocelový prach, pro jehož odsávání používám vysavač, umístěný do těsné blízkosti řezacího kotouče. 

V současné době se mi však místo jehel zdají mnohem lepší různé typy hliníkových trubiček. K dostání jsou v délce okolo 30 cm, lépe se opracovávají a na trhu jsou dostupné ve velkém množství průměrů  (nákup trubiček)

RÁM: 

Začal jsem vyrobením rámu kola, jehly jsem po nařezání slepil vteřinovým lepidlem pomocí aktivátoru. Rámová trubka je z plastové trubičky, protože se mi jí z jehly nedařilo ohnout. Přední a zadní vidlice jsou ohnuty pomocí kleští z ocelového drátu o průměru 0,8 mm. Přední vidlice je zapuštěna do plastové destičky, šrouby jsou zhotoveny pomocí kornajsny.

Vybroušení dosedacích ploch, zasunutí sedlovky a hotový rám kola

Nalepení přední a zadní vidlice a doplnění řidítek

ŘIDÍTKA: 

jsem ohnul pomocí kleští a nalepil je na představec. Matice je vyseknutá zařízením Punch and die z plechu, představec je z jehly o menším průměru, aby šel snadno zasunout do přední části rámu. 

KOLA:  

Jednotlivé poloviny výpletu a pájení výpletu

Výplety kol jsou z leptů Aber, práce s nimi je poměrně složitá, protože se při sebemenším dotyku deformují a vše se jen těžko vrací do původní pozice. Pro snazší manipulaci jsem si obě poloviny upnul do kolíčků a spoje následně spájel.

Hotové kolo

Pneumatika je ohnutá z pájecího drátu.

BLATNÍKY:  

Jsou zhotoveny z hliníkového plechu, do kterého jsem rydlem naznačil podélný reliéf. Brzdy jsem vytvořil ze zploštěného olověného drátku a plechu. Brzdové lanko je z mědi.

DROBNOSTI: 

Sedlo jsem vybrousil z balzy a potáhl hedvábným papírem. Odpružení je z leptů Aber. Zadní nosič

Byl naohýbán z měděného drátku a vlepen mezi zadní vidlici. Šlapky jsem zhotovil z plastových proužků, plechu a měděného drátku

ŘETĚZ A OZUBENÁ KOLA:  

U řetězu jsou perfektně vyleptány jednotlivé články. Při manipulaci je třeba velké opatrnosti abychom jej nezdeformovali, protože je velice tenký. Přední ozubené kolo jsem navlékl na osu šlapek, která jej drží v požadované pozici.

BARVENÍ:  

Celé kolo je nastříkáno namíchaným červeným odstínem z barev Tamiya a lesklým lakem X-22. Lepty jsou nabarveny leštitelnou barvou Agama- hliník. Pneumatiky,držátka řidítek a sedlo jsou natřeny barvou Vallejo- Black. 

ZÁVĚR:   

Vzhledem k celkové velikosti kola- délka: 5,5 cm, výška: 3,5 cm, byla stavba hodně náročná na přesnost. Model byl hotov zhruba po 12 hodinách stavby, takže během víkendu si můžeme vyrobit velmi zajímavý a neobvyklý doplněk.

Velkou nevýhodou je křehkost drobných leptů, výplety kol se mi při manipulaci s hotovým modelem podařilo zdeformovat. Deformované části se prakticky nedají plnohodnotně navrátit do původní polohy.

POUŽITÝ MATERIÁL:  

injekční jehly, plastová tyčinka, hliníkový plech, olověný drát, měděný drát, ocelový drát, pájecí drát, vteřinové lepidlo, aktivátor, lepty Aber, profily Evergreen, balza, hedvábný papír

Tento článek vyšel také v časopise Modelář 6/2009

měřítko- 1/35 


 

M-26 a LCVP

Oba modely jsem plánoval zasadit do velkolepé diorámy pláže. Děj měl zachycovat období druhé světové války, konkrétně nakládání vyloďovacího člunu na valník. Z povzdálí mělo celou scénu pozorovat několik malých dětí a vojáků.

Terén diorámy byl celý dokončen, chyběly pouze figurky a voda. Postupem času jsem však dospěl k názoru, že pro tento projekt mi už chybí nadšení a energie, a proto jsem ho zanechal. Rozměry diorámy byly totiž 100 x 80 cm a byla s ní tedy velmi složitá manipulace a skladování.
Nakonec jsem zvolil pouze „malou” podložku o rozměrech 60 x 20 cm.

PLÁŽ:

Písek je zhotoven z jemné spárovací hmoty Knauf, povrch jsem po zatuhnutí poprášil roztokem vody a disperzního lepidla. K barvení jsem pak použil barvy Tamiya a následně drybrush pigmenty a křídami.

NOSNÁ KONSTRUKCE:
Je vyrobena z balzových špalíčků, hřebíkové hlavičky jsem vyseknul vyrážečem Punch and die. Kramle a hřeby jsou z olověného drátku. Pro barvení jsem použil olejové barvy ředěné v S6006. Olejové skvrny jsou naznačené kostní černí a lesklým lakem

Nosná konstrukce

NÁŘADÍ:

Pro oživení modelů jsem si z plastových profilů, olověných drátků a plechu vyrobil různé druhy nářadí. Drobné montážní klíče jsou z leptů Aber. Všechny bedny na nářadí jsou zhotoveny z hliníkového plechu.

Nářadí a bedna na nářadí před nátěrem

FIGURKA:

Abych divákovi dodal rozměr o modelech vyrobil jsem si z tmelu Magic sculp figurku salutujícího vojáka. Tmel jsem nanášel na drátěnou kostru a opracovával ho drobnými zubařskými nástroji. Hlava, ruce a boty jsou rezinové odlitky. Pro barvení jsem použil barvy Vallejo.
Tuto figurku jsem vyrobil před čtyřmi lety a proporčně nedosahuje přesně mých představ. Myslím si ale, že na první pokus se docela povedla a v budoucnu bych se chtěl ještě o nějaké figurky pokusit. V tomto směru mám velkou inspiraci opět v Pavlu Švejdovi, který se v posledním roce modelaříním vlastních figurek intenzivně zabývá.

 

ZÁVĚR:

Při stavbě diorám je důležité si velmi dobře rozmyslet jejich finální velikost. V mnoha případech méně znamená více. U velkých projektů se totiž může snadno stát, že nás přestanou bavit a nedoděláme je do konce. Další jejich nevýhodou je často velká hmotnost, složitý transport a v neposlední řadě je to i mnohem větší plocha pro lapání prachu.
Stavba těchto modelů mi dohromady zabrala asi dva roky.

ODKAZY:
Podrobnější stavba M-26
Podrobnější stavba LCVP
Lepidla, která používám

měřítko- 1/35 


  

M-26 Dragon wagon s návěsem

Stavebnice tahače s návěsem je poměrně obsáhlá. Z obav z náročnosti stavby ležela celé čtyři roky pod postelí. Délka tahače se zapřaženým přívěsem a spuštěnou nájezdovou rampou činí 53 cm. Model je velmi pěkně zpracován, některé jeho součásti jsem si však neodpustil nahradit.
Po vyhledání všemožných fotografií a sebrání odvahy jsem se pustil do dílka, od kterého jsem si musel několikrát odpočinout u modelů jiného charakteru. 
Tento model jsem stavěl v roce 2006, takže k průběhu stavby nemám bohužel moc kvalitních fotografií, některé postupy popsané v tomto článku bych dnes s odstupem času nahradil jinými. 

M-26 DRAGON WAGON

INTERIÉR TAHAČE:

Doplnil jsem kabely a všechny možné rozvody trubek a elektroinstalace viditelné na fotografiích. Původní police pro muniční schránky s náboji do kulometu, které jsou umístěné hned vedle dveří, jsou ve stavebnici vyrobeny vcelku i se schránkami. Udělal jsem je proto z leptů a papíru, dnes bych je vyrobil z plechu, protože se papír kroutí. Dále jsem na sedadla zhotovil čalounění z ubrousku. Celý vnitřek je nastříkán barvou o něco světlejší než vnější odstín a následně patinován.

Tím byly práce na vnitřku hotové. Model je vyroben tak, že se dá celý prostor osádky zaklopit karoserií, která je zhotovena v celku, takže se můžeme do interiéru při pozdějších úpravách vracet.

VNĚJŠÍ KAROSERIE:

Na celé karoserii jsem nejprve naznačil svary pomocí toluenu, kterým jsem plast změkčil a následně do něj ryl jehlou. Pak následovalo nahrazení všech nemodelových částí plechem. Doplnil jsem kryty oken z leptů, ale stále jsem se nemohl rozhodnout, která okna budou otevřená a která zavřená. Proto jsem z plechovky od piva nakonec vyrobil funkční panty, takže okna i dveře lze libovolně otevírat.

Model před nátěrem a hotový model

Dále jsem zhotovil nové háčky na střeše, úchyty vlajek, stojan svěráku a podloží pro acetylenový hořák. Později jsem z plechu a měděného drátku vyrobil celé rámy světel, pod které jsem doplnil rozvodné krabice a kabely.Původní blatníky se mi zdály příliš tlusté, a proto jsem je nahradil také plechem.
Model jsem rozdělil na menší podskupiny, na kterých jsem pracoval zvlášť.

PODVOZEK: 
Přidělal jsem trubky od olejové nádrže, pro mazání řetězu k pohonu zadních náprav a různé kabely a rozvody elektroinstalace.

PNEUMATIKY:

Jsou naprosto úchvatné, při koupi modelu jsem byl nadšen i jejich opravdovou vůní. Aby nevypadaly jako nové, potrhal jsem je pinzetou a skalpelem. Vzniklé nerovnosti jsem následně zvýraznil pigmentem. Na rezervě jsem použil jiný odstín prachu, ukazující, že se s rezervou jezdilo v jiné krajině. 

NAVIJÁKY:

Zevnitř jsem vyfrézoval mřížky u krytů motorů, doplnil matice, řetěz a lanka na páky pro ovládání. Vlečná lana jsem vyrobil svinutím šesti měděných drátků ve vrtačce.

VÝFUK:

Na spodní části jsem omotáním papíru naznačil odlišnost velikosti trubek horní-tlustší, do které zapadá spodní-užší. Vyrobil jsem objímky a použil ochranou síťku z leptů Eduard, přiložená mřížka (i ostatní lepty) u modelu je příliš tuhá a špatně se tvaruje.

KLADKA:

Její konstrukce je vcelku jednoduchá, doplnil jsem jen matice u vzpěry.

Na leptaných kleštích jsem si poprvé vyzkoušel pájení leptů, které je dobré použít spíše u namáhaných spojů.

SVĚTLA:

Žárovky jsem vyrobil z čirého rámečku vytaženým nad plamenem a následným zaoblením jeho konce. Na zadních světlech jsem použil jeden leptaný držák a druhý pro odlišnost vyrobil oválný, z olověného drátku a doplnil šrouby.

Při vlepování čirých krytů světel se mi je podařilo rozleptat, pak jsem se dozvěděl, že je lepší lepit je disperzním lepidlem. Ale bylo již pozdě, přemýšlel jsem, jak je vyrobit. Nakonec jsem si do rezinového špalíčku vyfrézoval polokouli a čirou fólii jsem do nich, po několika pokusech, vtlačil pod horkou vodou. Pak jsem obvod ostříhal nůžkami a vlepil do objímky reflektoru.

KULOMET:

Je podle mého názoru dominantou modelu. Hlaveň jsem zhotovil z injekční jehly a držák kulometu je vyroben pohyblivý z plechu. Na trojnožku jsem vyrobil obal z tmelu Milliput a přenesl na něj obtisk vytištěný na tiskárně.

ŘETÍZKY:

Na modelu mi stále něco chybělo, proto jsem z měděného drátu vyrobil řetízky, které jsem pověsil na kulomet a na vlečné tyče. Anténa je z bužírky a drátu. Na otevírací dveře pod ovládáním navijáků jsem přenesl technické údaje vozidla, vytištěné na obtiskovém papíře.

VALNÍK:

Na valníku mnoho práce není. V prostoru schránek na nářadí, jsou umístěny kovové pásky, aby se model neprohýbal pod tíhou modelu. Rozhodl jsem se nechat schránky otevřené, a proto jsem musel do schránek vytvořit přepážky. Pásky jsou upevněny na spodek podlahy valníku, kde nejsou vidět. Dveře od schránek na nářadí jsem nahradil lepty a u všech vytvořil panty, jako u tahače.

Posledním problémem byly bočnice na plošině valníku, ve skutečnosti dřevěné. V modelu je reliéf dřeva naznačen do plastu, proto jsem ho nahradil balzou. Bočnice jsou pohyblivě připevněny drátem.
 

BARVENÍ:

Barvení jsem prováděl průběžně všeobecně používanými postupy.
1) Celý tahač je nastříkán namíchanou olivovou barvou Tamiya. Valník je trochu tmavší, abych zvýraznil jiné stáří obou sestav.

2) nastříkání hvězd a registračních čísel přes šablony.

3) odření barvami Vallejo, některé odřeniny provádím poničením modelu ostrým nástrojem, tím vzniknou náhodné tvary, které pak zvýrazním tuhou.

4) nástřik lesklým lakem X-22

5) patina olejovými barvami: umbra přírodní, umbra pálená, siena přírodní, siena pálená, olivová zeleň, chromoxid tupý, okr světlý, permanentní žluť, běloba zinková, čerň železitá

6) rez je znázorněna pomocí nastrouhaných akvarelových pastelek různých odstínů, rozpuštěných v kobaltovém sikativu.

7) olejové skvrny jsou znázorněny železitou černí, umbrou přírodní a umbrou pálenou.

Po zaschnutí přetřeny lesklým lakem.

8)Celkové zabahnění modelu provádím až po umístění do diorámy.

Pohled na tahač zpředu a pohled na spřažení s valníkem

ZÁVĚR:
Stavba modelu byla zábavná, díly k sobě dobře lícují, podle mého názoru je však třeba doplnit pár detailů, hlavně různé rozvody elektroinstalace a hydrauliky úplně chybí. Model je při stavbě lepší rozdělit do více podsestav. Po dokončení působí dlouhý valník poněkud prázdně, proto je lepší na něj umístit nějaký náklad. Model jsem zkompletoval s vyloďovacím člunem LCVP.

Tento článek vyšel také v časopise Modelář 8/2007 

ODKAZY:

M-26 a LCVP odkaz zde
lepidla, která používám zde


měřítko- 1/35